 |
 |
|
|
Národní park Jasmund se nachází na severovýchodě Německa ve spolkové zemi Meklenbursko – Přední Pomořansko. Rozkládá se na ploše cca 3000 hektarů na severovýchodním okraji ostrova Rügen (Rujána) mezi městem Sassnitz a vesnicí Lohme. Národní park, zřízený v roku 1990, je známý unikátním rostlinným společenstvím a také takzvanými křídovými útesy.
Křídové útesy jsou až 100 metrů vysoké, bílé útesy, lemované kamenitou oblázkovou pláží.
Geologicky jsou tvořeny bílými vápennými horninami svrchněkřídového stáří (campan, maastricht) vzniklými usazováním vápnitých schránek mikroorganizmů. Na pobřeží tvoří téměř 11 kilometrů dlouhý, šikmo uložený sled sedimentů. Celým profilem prostupují v několikametrových rozestupech tenké vrstvy, tvořené izolovanými, různě tvarovanými černými pazourky. Postupnou erozí jsou tyto útesy rozvolňovány a pazourek se spolu s fosiliemi a nadložními ledovcovými sedimenty hromadí na pobřeží. Zvláště v zimním období, kdy není pobřeží tak hojně navštěvované turisty, jsou tyto kamenité pláže pod útesy vydatnou paleontologickou lokalitou.
Jelikož počasí v únoru roku 2016 sbírání přálo, rozhodli jsme se tuto známou evropskou lokalitu navštívit. V pátek ráno jsme si přivstali, nasedli do auta a vyjeli. Naštěstí vede téměř celá trasa po dálnici, takže jsme po absolvování pravidelné pražské kolony na jižní spojce a deseti hodinách jízdy mohli zaparkovat na jednom parkovišti u vesnice Glowe a vykonat odpolední procházku po pláži. Samozřejmě jsme se neprocházeli jen tak, ale pokukovali pod nohy a sbírali vyplavený jantar. Po hodině volné chůze a sbírání jsme se mohli pochlubit celým jedním kouskem tohoto ,,zlata severu.,, Jantar naštěstí nebyl hlavním cílem naší cesty a tak jsme se mohli s klidným srdcem ubytovat v pěkném apartmánku a vyhlížet sobotní sběratelské žně.
Sobota nás přivítala silným větrem a vyhlídkou na déšť. K přístupu na pobřeží jsme zvolili město Sassnitz. Sice se zde poměrně špatně parkuje, ale útesy jsou zde nižší, takže návrat s plnými batohy fosílií nebude fyzicky tolik náročný. Na severovýchodním okraji města u konečné zastávky městské dopravy jsme prostudovali informační tabule a po značené turistické cestě jsme se vydali vstříc sběratelským žním.
Pás útesů severně od Sassnitz
Po sestupu na pobřeží jsme spatřili první z velkých bílých útesů a několik metrů širokou pláž zcela posetou valouny pazourku. Podél moře jsme se vydali severním směrem a naše baťůžky se začali pomalu plnit. Sbírali jsme střídavě přímo z útesů a na kamenité pláži. Každá z těchto variant má svoje specifika
Sbírání fosílií přímo z útesů: Fosílie přímo v útesech jsou velmi pěkně zachovalé, nepoškozené mořem. Není ovšem jednoduché je v útesu najít. Vše je bílé, mazlavé a každý kámen připomíná zkamenělinu. V některých vrstvách jsou nálezy poměrně hojné, ale také je možno jít kilometr kolem útesu a nenajít vůbec nic. A pokud fouká vítr, rychle zjistíte, že varování správy národního parku před padajícím kamením je oprávněné. V místech, kde jsou pod útesy sesuvy, rozhodně nedoporučujeme se na tento sesuv snažit vylézt. Zapadnutí do mazlavého bílého bahna možná působí komicky, ale pro postiženého to je velmi nepříjemný zážitek a bez pomoci kolegů je nemožné se z bahna vyprostit. Následné vykopávání bot a části výstroje z bahna je navíc fyzicky dost náročné.
Sběr zkamenělin na kamenité pláži je pohodlnější než sběr z útesu. Chvíli ovšem trvá, než se člověk rozkouká. Většina zkamenělin je zachována pouze jako skulpturní pazourkové jádro. Často jsou fosílie poškozeny. Nálezy opravdu pěkných kousků jsou spíše vzácné. Delší chůze po kamenitém podkladu není navíc zrovna pohodlná. Celkem příjemné je vybírání drobných fosílií z jemnější frakce. My jsme to praktikovali jako odpočinkovou aktivitu. Každá vlna přinesla novou porci minizkamenělin a skleničky se rychle plnili.
Nález schránek fosilních ústřic druhu Pycnodonta vesicularis
Naše nálezy:
Během sedmi hodin sběru se nám podařilo nasbírat několik pěkných ježovek rodů Echinocorys a Galerites. Méně časté byli nálezy brachyopodů (Neoliothyrina, Chatwinothyris, Cretirhynchia). V jednom zříceném útesu se nám podařilo najít nádherně zachovalé velké ústřice druhu Pycnodonta vesicularis. Tento nález byl ovšem zaplacen zapadnutím nálezce do bahna až nad kolena a téměř hodinovým vyprošťováním. Celkem běžně se v kamenité pláží nacházeli fragmenty roster belemnitů rodu Belemnella. Při vybírání drobných fosílií z jemnější frakce byla naše trpělivost odměněna mnoha kusy ostnů ježovek (Stereocidaris), vápnitých chodbiček červů (Glomerula, Pyrgopolon), živočišných hub (Porosphaera) a článků lilijic (Nielsenicrinus, Bourgueticrinus).
Možnosti sběru:
Na lokalitě lze s dostatečnou trpělivostí nalézt slušné vzorky fosílií. Je ovšem nutné ji navštívit v zimním nebo jarním období, kdy je po podzimních a zimních bouřích možnost nálezu mnohem vyšší než během letní sezóny. V létě se sice sbírá mnohem pohodlněji, poblíž národního parku jsou pěkné pláže a lze sběr spojit i s dovolenou, ale nával turistů a tím i vysbíranost lokality je veliká. Zatímco v únoru jsme za několik hodin nepotkali téměř nikoho, v létě jsou útesy doslova obleženy návštěvníky. Nutno si také uvědomit, že se pohybujete na území národního parku. Důrazně doporučujeme si pročíst tabule u vstupu do parku, kde je podrobně popsán režim pohybu návštěvníků. Pokud Vás fosílie z této lokality zaujali, můžete si do Vaší sbírky pár kousků pořídit v naší nabídce fosílií k prodeji.
Autor: Jaromír Jelínek